Realitní kancelář Shiffer-reality - nabízíme prodej i pronájem nemovitostí - rodinné domy, byty,pozemky, chaty, chalupy a nebytové prostory. Věříme, že si z naší nabídky vyberete nemovitost,která bude splňovat všechny Vaše požadavky. Naše realitní kancelář se zaměřuje předevšímna prodej bytů, pronájem bytů, prodej domů,pronájem domů, prodej nebytových prostor,pronájem nebytových prostor, prodej pozemků.
Sny se plní s SHIFFER REALITY
konktaktujte nás
volejte: 731 164 109
pište: info@shiffer-reality.cz

Rychlá volba:

Téma měsíce - sousedské vztahy

Takové bydlení ve vlastním domku je přímo balzám na pocuchané nervy. No zkuste i to představit, to úžasné ticho. Je pátek odpoledne, pracovní stresy jsou konečně za Vámi, vy přijíždíte domů a tam…

Bohužel není výjimkou, že původně očekávaný ráj na zemi, který slibovalo bydlení v domku se zahrádkou, se změnil v nefalšované sousedské peklo. A tak se teď poprvé, ale ne naposledy, budeme věnovat sousedským právům.

Ty soused, já soused

Tak nejprve bych považoval za užitečné vůbec si vysvětlit, kdo je soused. Laik by souseda charakterizoval nejspíš jako úplně cizího člověka, který bohužel žije mnohem blíž, než je nám milé, a navíc si jej nikdy nevybíráme, ale je nám přidělen zásadně za trest.

Naproti tomu zákon nepovažuje za souseda pouze toho, kdo s vlastníkem věci – nejčastěji nemovitosti – přímo sousedí, ale každého, kdo by mohl být nad míru přiměřenou poměrům obtěžován, nebo by mohl být ohrožen výkon jeho práv.

V praxi tak může zákon za vaše sousedy považovat například půlku vesnice, jestliže se pyšníte špatně založeným chovem vepřů na předzahrádce vašeho domku v centru obce. Z toho vyplývá, že sousedské vztahy nemusí být pouze dvoustranné.

Nebojte se obrů!

Důležité je také to, že za souseda může být před zákonem považována jak fyzická, tak právnické osoba. Je-li tedy majitelem onoho zmíněného obtěžujícího vepřína například mocný a státem podporovaný podnik věhlasného jména, nemá o nic větší právo obtěžovat své okolí než zapšklý důchodce odvedle.

A když už jsme u těch důchodců, přiznejme si, že často bývají svým okolím neprávem podceňováni, a přitom jsou to oni, kdo mají ze všech sousedů nejvíce času navymýšlení rafinovaných akcí. Jako doklad svého tvrzení předkládám výňatek ze soudního spisu, který dokumentuje obdivuhodnou vynalézavost jednoho důchodce z malé vesnice na jihu Čech.

Cituji:

            „Soused začal úmyslně říkat psovi Karle a feně Věro. Když nechceme, aby za námi pořád běhaly, musíme na sebe s manželkou, protože se také tak jmenujeme, jenom pískat.“

Omezení vlastníka

Každý vlastník věci je ve výkonu svého vlastnického práva určitým způsobem omezen tak, aby neobtěžovat své okolí. A to obtěžování může mít původ ve vlastnictví jakékoliv věci, třeba kouřícího automobilu, přestože konkrétně hovoří zákon pouze o vlastnictví nemovitosti.

Jestli se teď radují ti, kteří nemovitost nevlastní, pouze ji mají například pronajatou, nebo dokonce jen zapůjčenou, upozorňuji, že je to radost předčasná. I oni musí brát ohled na práva sousedů.

Řeč se pořád stačí k nemovitostem. Je to proto, že právě k nim se jednoznačně váže největší počet klasických sousedských problémů. Proto zákon jmenovitě uvádí takový druh jednání, kterého se vlastník nemovitosti nesmí vůči sousedům dopustit.

Sousedské kvarteto

Existují čtyři hlavní omezení, která se vyplatí mít na paměti:

  • Vlastník nesmí ohrozit sousedovu stavbu ani pozemek. Pokud tedy příklad váš komín hrozí zřícením na sousedovu střechu, jste porušení této povinnosti velice blízko.
  • Vlastník nesmí nadmíru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi.

Co je to míra přiměřená poměrům bude srozumitelnější, když uvedu příklad. Soud bude patrně jinak nazírat na vesnického kohouta kokrhajícího ve čtyři ráno a jinak na stejně časného kokrháče umístěného na balkoně panelového domu v centru Prahy.

  • Nesmí nechat vnikat chovná zvířata na sousední pozemek. To se může ukázat jako problém, zvláště pokud se ono vnikání týká třeba zamilovaného kocoura nebo chovaných včel.
  • Nesmí nešetrně nebo v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny nebo větve stromů, které přesahují na jeho pozemek. Ačkoliv zní tato věta nevinně, narazili jsme právě tady na nejčastější kámen úrazu mezi sousedy a tím jsou hranice pozemku, jak dokládá i následující zápis v soudním protokolu:

„Soused mi vždycky na jaře pošoupnul hraniční kámen na své pole tak, abych mu osel i kus jeho pozemku, a přede žněmi zase hlouběji na moje pole, až mi geometři nepřímo naznačili, že jsem vůl.“

Doslova klasikou mezi sousedskými spory můžeme nazvat ty, jež se týkají ovoce spadlého přes plot na sousedovu zahradu. V této souvislosti byl vyslovena a zaznamenána následující perla:

„Hrušky, co mu padají přes plot do zahrady, mi zase hází zpátky, ale až po jejich nahnití, na novou fasádu a křičí – nažer se, mistře.“

Sousedské povinnosti

Ve čtyřech hlavních bodech jsme si vyjmenovali činnosti, kterých se vlastník nemovitosti s ohledem na sousedská práva nesmí dopustit. Tím však omezení vlastníka nekončí. V rámci dodržování oněch zmíněných sousedských práv zákon vlastníkům ukládá také to, co jsou naopak povinni konat, a to jmenovitě ve dvou bodech:

1. Vlastníci pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb.

2. Přestože vlastník pozemku nemá obecně povinnost oplotit jej, může soud – je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému používání sousedních pozemků a staveb – rozhodnout, že je vlastník povinen pozemek oplotit.

Obrana

Možná vám připadá, že zatím byla řeč o samých omezeních a povinnostech plynoucích z něčeho na první pohled tak příjemného, jako je vlastnictví nemovitost.

V praxi však nejde o nic jiného než o jede ze základních principů demokratického právního státu, kde svoboda každého občana je omezena svobodou ostatních.

Jestliže je však se sousedy dohoda po dobrém vyloučená, může vzniklý spor řešit soud.

Upozorňuji, že je to zdlouhavé a drahé. Soudu totiž nestačí barvité vylíčení příkoří, kterých se na vás soused dopouští, ale sám si za pomoci řady znaleckých posudků, místních ohledání, zpráv hygienické stanice a dalších prostředků zjišťuje skutečný stav věci. Navíc je výsledek takového soudního řízení značně nejistý.

Soud totiž dodržuje zásadu vzájemnosti, podle které ochrana poskytovaná jednomu vlastníkovi nesmí být v nepoměru k ochraně vlastníka druhého. Jednoduše řečeno, i když si připadáte jako osudem a sousedem pronásledovaný chudák, neznamená to ještě, že soud se musí s vaším názorem ztotožnit.

Co říci na závěr?

Jestli vás na tom všem štve nejvíce to, že jste omezováni zrovna kvůli sousedovi, kterého naprosto nemůžete vystát, vězte, že on na tom může být podobně. I váš soused je zároveň vlastníkem a i on je ve svých právech omezen na oplátku zase kvůli vám.

Když nevíte, zeptejte se!

Následující problém bývá přes svoji banalitu opravdu častý. Týká se hnojiště, které znečišťuje ovzduší a půdu v okolí:

„Ze sousedního domku k nám doléhá zápach hnojiště, které k nám i prosakuje. Může soud sousedovi nařídit, aby toto své hnojiště přemístil do zadní části zahrady, kde by neobtěžovalo okolí?“

Odpovídám, že ne. Soud může na vaši žádost rozhodnout, že soused musí hnojiště odstranit, ale nemůže majiteli zmíněného hnoje nařídit, kde si má nové hnojiště postavit.

 Zdroj: Neznalost zákona neomlouvá, Pavla Benátčanová a Ivo Jahelka (nakladatelství MOTTO)